František Podešva (1893-1979)
Tvorba malíře Františka Podešvy je obvykle, ba téměř samozřejmě spojována s Valašskem, ačkoliv umělec tomuto regionu věnoval až druhou polovinu svého požehnaného dlouhého a tvůrčího prací naplněného života. Nic nenasvědčovalo tomu, že chlapec, který vyrůstal v rušném městě, si ve zralém věku zvolí dobrovolně samotu v horách, že s tím bude souhlasit i jeho žena, že zkrátka celá rodina opustí velkoměsta a usadí se v chalupě, k níž nevede cesta (a tehdy ani elektřina).
František Podešva se narodil 2. července 1893 v Sokolnicích u Brna. Nedlouho po jeho narození se rodina do Brna přestěhovala. František tam chodil do školy a později se vyučil houslařem u Josefa Lídla na Zeleném trhu. V roce 1911 úspěšně složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze a byl přijat rovnou do druhého ročníku. Studia však dokončil až po světové válce. V roce 1915 narukoval do Haliče, následujícího roku byl raněn a po vyléčení odvelen do Albánie. V roce 1921 absolvoval a usadil se opět v Brně. Rok před tím, při léčebném pobytu na Valašsku, vytvořil svá první monumentální díla. Sgrafito na škole v Rožnově pod Radhoštěm a fresku v kostele na Hutisku: Vítězný oblouk a Strop kněžiště.
V první polovině dvacátých let se intenzivně účastnil brněnského společenského života. V mnoha směrech byl pro něj významný rok 1925. Získal stipendium ke studijnímu pobytu u prof. Františka Kuply v Paříži; zúčastnil se tam také výstavy dekorativního umění. Téhož roku se oženil, přesídlil do Prahy a stal se redaktorem noblesní společenské revue Salon, která jeho zásluhou měla kvalitní výtvarnou úroveň.
Když děti povyrostly, rázně opustil čilý společenský živor a roku 1938 se s rodinou usadil na místě zvaném Na rovinkách na úbočí Soláně. Bylo mu 45 let a zdálo by se, že by měl spíše bilancovat než začínat. Byl úspěšným redaktorem a uznávaným malířem a mohl už jen sbírat plody své práce, mít svou jistotu a přátele kolem sebe. Na Soláni získal klid pro tvůrčí práce (i zde však byli manželé Podešvovi přívětivými hostiteli a čilý společenský ruch je našel i v tomto ústraní), získal nové náměty, novou inspiraci postupně se proměnila i jeho tvorba. Začaly být pro něho charakteristické robustní tvary, pastózní malba zemitými tóny, které se postupně projasňovaly až do svítivých barev, které používal od šedesátých let až do konce svého života.
František Podešva zemřel 28. října 1979 v Rožnově pod Radhoštěm a je pohřben na Valašském Slavíně u kostela v rožnovskému muzeu. O patnáct let později byly k jeho ostatkům uloženy i ostatky jeho uloženy, spisovatelky Marie Podešvové (1901-1994).