Jaroslav Kovanda a jeho předvánoční knižní novinky

Jaroslav Kovanda, výtvarník, básník, spisovatel a především pozoruhodný vypravěč představí v adventním čase své dvě knižní novinky, které jistě udělají radost i jako dárek pod stromečkem. Knihy bude možné na akci také zakoupit.
KUDOKR – KUchařka DO KRize – černobílá kuchařka plná radosti z rozpomínání na jídla „z naší chudoby”.
NEJAKÝ JURA VIČÍK – příběhy Jury Vičíka ze zlínské Letné, které ho proslavily po celém Valašsku.
Předvánoční atmosféru hudebně dotvoří trio Ležerně a vleže.

Foto: Pavel Kotrla

Více ke knihám slovy autora Jaroslava Kovandy:

NEJAKÝ JURA VIČÍK
Češi mají za hrdiny Kašpárka, Josefa Švejka a Járu Cimrmana. Jaroslavu Kovandovi, básníkovi, spisovateli a výtvarníkovi ze Zlína, bylo líto, že Valachům kromě bývalých Ondrášů a Jurášů nějaký hrdina blíž současnosti chybí, i rozpomněl se na svého souseda Juru Vičíka ze zlínské Letné, i na jeho kousky z mládí, a sepsal o něm 19 příběhů, které Juru V. proslavily po celém Valašsku. A spojil se s ředitelem Valašského muzea ve Valašských Kloboukách spisovatelem Petrem Odehnalem, který jeho „Nejakého Juru Vičíka“ přeložil do spisovné valaštiny. Až bude jednou Valašsko samostatná republika, budou ty „příběhy ze Zlína a okolí“ spolu se spisy Jana Misárka Slavičínského patřit bezpochyby k základním kamenům valašské státnosti, tak jak je tomu u Čechů v případě kronik Kosmovy či Dalimilovy. A to ani nepřeháňáme! Protože jsou to příběhy plné humoru, v nichž se s hořkostí odráží i doba nedávno minulá, která nás tak úporně, v letech válečných i poválečných, montovala k obrazu svému.

KUDOKR – KUchařka DO KRize
čekala 14 let na svoji příhodnou dobu (příhodnou, bohužel), než vyšla, 14 bohulibých let, než se dostavila krize, a než se utvořil kolektiv kolem Jaromíra Komína, a než hlavní autor dostal odvahu jít s takovým artiklem na trh, neboť jak zní lidová pranostika: kuchařku už napsal kdejaký blbec.
V čem může být tedy pro sběratele kuchařek náš „kulinářský“ bedekr zajímavý?
Že je černobílý. Že v něm není jediná barevná fotka, která by ze čtenáře dělala Pavlovova slintajícího psa; a oč je v něm méně receptů, o to víc je zde sdílené radosti z rozpomínání na jídla „z naší chudoby“; že po době rozmařilosti, která je v knize rovněž popsána, nabízí i některé šetrnější způsoby vaření, které válečná doba dovede ovšem přivést až ad absurdum, jak je uvedeno v odstrašující kapitole Smutné vaření – z doby protektorátu Čech a Moravy v letech 1939 až 1945. A přesto přese všechno, že je to knížka veselá.