Zbojnické chodníčky Jana Kobzáně

Valašský výtvarný umělec a spisovatel JAN KOBZÁŇ se narodil 9.7.1901 v Liptále. Vyrůstal v chudém prostředí těžce pracujících pasekářů a dřevařů, jejichž snad jedinou zábavou byly večerní besedy a vyprávěnky. V nich vynikal lidový písmák staříček Škrabánek (Škrabaneček). Jeho pohádky, pověsti a dramatické příhody zbojníků a pytláků zaujaly Kobzáně na celý život. Později sám tato podání sbíral a publikoval. Vytvořil vlastní hodnotné literární práce – vzpomínky na dětství uložil v knize “U počátku vod”.

V patnácti letech odchází jako dělník na pilu do Baťových závodů ve Zlíně. Sám Tomáš Baťa byl zaujat chlapcovým nevšedním talentem. A tak kluk z dědiny rázem, bez dlouhých okolků a příprav, odchází studovat na Umělecko průmyslovou školu do Prahy k profesorům J.Bendovi, V.Brunnerovi a F.Kyselovi; později na grafickou speciálku Akademie u prof. Švabinského.

Nikdy ale nechtěl být jen propagačním malířem firmy. Svými myšlenkami i srdcem nebyl ve zlínské továrně, ale na Valašsku. Přesto po něm zbyla firmě trvalá památka – je autorem její světoznámé ochranné známky.

Živě se zajímal o národopis, začal vytvářet dokumentární studie mizejících tradic. Cenné jsou především krojové, etnografické a typologické studie. Tyto kresby mají i vysokou hodnotu výtvarnou (např. zobrazení podomácké výroby křiváků). Později, od konce třicátých let, Kobzáň opouští zásadu věcného zobrazení a reálné studie spojuje s výtvarnou fantazií: vznikají stylizované portréty “horních chlapců” a portášů.

Ve svých 25 letech překvapil uměleckou veřejnost malířsky i literárně vyzrálým dílem “O zbojníkoch a pokladoch”. Text pověstí doprovázela řada výrazných dřevorytů. Ty se staly pro Kobzáně typickými. Lásku k rodnému kraji vyjádřil i v dalších ilustračních cyklech. (Doprovodil kresbami Pekárkovy Starozlínské pověsti (1941), Jégého Svatopluka (1928) a epos Josefa Filgase Míťka z Lužné (1946). Mistrovství dřevorytu a kresebné linie, robustní, přitom ale plné vzruchu a napětí, nesoucí silný prožitek, z něj činí umělce, který jako ilustrátor dovedl zobrazit živou tradici svého lidu i jeho duchovní podněty a touhy.

Za 2.světové války aktivně pomáhal hnutí odporu a po osvobození svým výtvarným dílem přispěl k apoteóze partyzánského odboje. Poté se plně vrhl do obnovy života ve svobodné republice. Je všude, kde se něco děje: zpočátku mezi partyzány a jako učitel ve Zlíně, pak organizuje poválečnou výstavu Vsetínsko v práci (1949) a zakládá na Valašsku výrobní družstva uměleckých řemesel. První velké souborné výstavy se dočkal až v roce 1959 v Kroměříži. A ve stejném roce náhlá smrt v ateliéru na Soláni přetrhla jeho dílo.