Vyhnal jsem ovečky… – Antonín Strnadel

Narodil se v chalupě chudého dřevaře Filipa Strnadla jako druhý ze čtyř synů. Jeho matka Anežka rozená Kneblová, byla sestra známého frenštátského výtvarníka Jana Knebla. V roce 1933 vstoupil na pražskou AVU na malířskou školu M. Švabinského a tu ukončil roku 1936. Je jmenován asistentem na uměleckoprůmyslové škole u prof. Bendy, po jeho odvolání v roce 1941 vede samostatně oddělení užité grafiky a malby do roku 1945. Ve stejném roce, po reorganizaci školy, je jmenován profesorem VŠUP na odd. užité grafiky a knižního umění. Své pedagogické působení ukončil ze zdravotních důvodů r. 1970. Poté, co se vzdal pedagogické činnosti, věnoval se výlučně tvorbě. Malíř byl roku 1967 jmenován národním umělcem.

Strnadel bojoval svůj tvůrčí zápas v Praze, v kadlubu nejnovějších uměleckých a literárních směrů a výbojů, s nimiž se jako pedagog vysoké umělecké školy musel vyrovnávat a které zákonitě vstřebával. Tam si přinesl v srdci svůj rodný kraj a tam také dozrálo jeho umění, které v sobě dokáže spojit jistotu, poezii a klid domova s moderní, svébytnou formou čistých linií a barevných ploch, které znalec Strnadelova díla, prof. Jiri Kotalík, přirovnal k tvorbě Matissově.

Při svých výpravách za lidovým uměním natrvalo, již od dob studií, zakotvil v Novém Hrozenkově, kde se mu poprvé otevřel jiný svět a kde našel svůj druhý domov. Vliv rustikální tradice ožívá především v knižní ilustraci, pro niž jako by byl Strnadel předurčen. Kresba, často patetická nebo lyrická, byla umělci vlastní, a široký byl i záběr děl, která ilustroval – nejraději se ovšem věnoval námětům pro děti. Méně známé je jeho rozsáhlé monumentální dílo, v němž se často nechával inspirovat minulostí českého národa stejně jako zbojnickou tradicí rodného kraje.
Byl především ilustrátorem bravurního, až kaligrafického výrazu, o čemž svědčí řada domácích ocenění i nejprestižnějších světových cen (z Mezinárodních knižních veletrhů v Lipsku, Hollarova cena r. 1971, in memoriam r. 1976 obdržel Anderseiiovu cenu aj.).