Jaroslav Frydrych se narodil 17. října 1928 a zemřel 13. srpna 1982 v Rožnově pod Radhoštěm. Studoval na Pedagogické fakultě Palackého univerzity v Olomouci u Jana Zrzavého, na VŠUP v Praze pak byli jeho učiteli Antonín Pelc a po desetileté nucené přestávce ve studiu z politických důvodů malíř Antonín Strnadel. I když snad za jeho života nepřekročila znalost jeho tvorby hranice Moravy, či jeho rodného kraje, a téměř všechny výstavy se zatím odehrávaly v tomto koutě světa, veřejnosti není neznámý.
Znalce výtvarného umění si získal především svými kresbami a pastely zobrazujícími valašskou krajinu a lidi, kteří v ní žijí. Byl brán jako malíř Valašska, a to nejen jako umělec, ale jako jeho obdivovatel, výborný cimbalista, kamarád na toulkách krajem a člověk, který dovedl naslouchat hlasu přírody i jeho obyvatel.
Jeho obrazy přecházející od realistických pastelů k symbolice a zkratce, umocněné často expresívní barevností, ukazují citlivou duši. Valašsko pro něj nebylo jen malebnou vizitkou, zdůrazňující odlišnost tvorby, opožděným ruralismem s trochu podbízivosti. Frydrychovi šlo vždy o víc – a nemohl jinak, vždyť maloval krajiny a tváře své duše a ta se nedá obkreslit z pohlednice nebo náčrtníku někde v klidu teplého ateliéru. Hledal vždy souzvuk mezi svým vnitřním habitem a tím, co ho obklopovalo, mezi tím, co bylo realitou a vzpomínkami, a do zástavy dal celé své srdce.
Ale láska k domovině, vřelý cit k lidem, útěšná prostá moudrost, radost a přátelství, které malíř rozdával kolem sebe, jiskry, jimiž zapaloval, sám hořící plamenem, alespoň drobné ohýnky v bytostech, které ho obklopovaly – to zůstane zachováno v pokladnici Věčnosti navždy.
Rok vydání: 2002