Smuteční oznámení – Zemřela Marie Pokorná
Marie byla u toho, když většina z nás, současných pracovníků vsetínské knihovny, nastupovala a spojila tak svou cestu s knihovnou. Zasvěcovala nás do práce s nadhledem, laskavostí a humorem sobě vlastním a učila nás dělat knihovničinu se srdcem na pravém místě. I díky ní jsme dnes stále tak dobrý kolektiv. Měla totiž ráda život a lidi, což se projevovalo v její každodenní činnosti. Není divu, že právě ona byla v porevolučním období jednou z prvních aktivních propagátorek a podporovatelek komunitních myšlenek a iniciativ v knihovnách. Vždy usilovala o proměnu myšlení ve vnímání knihoven, a to jak mezi knihovníky, tak u veřejnosti, zřizovatele a uživatelů. Byla knihovnicí tělem i duší, ale milovala i svou rodinu a těšila se na prožití své závěrečné nepracovní etapy v jejím kruhu. Bohužel nemoc přišla rychle a nedala jí k tomu příliš šanci. Maruško, děkujeme…
Knihovníci Masarykovy veřejné knihovny Vsetín
Marie Pokorná
Marie Pokorná se narodila 3. prosince 1953. V knihovnictví začala pracovat ihned po ukončení nástavbového studia na Střední knihovnické škole v Brně v roce 1975. Jejím prvním působištěm byla středisková knihovna v Novém Hrozenkově, v roce 1980 přešla do tehdejší Okresní knihovny ve Vsetíně, kde pak i nadále působila. Od roku 1989 pracovala v odboru knihovnických služeb, nejdříve jako knihovnice v dětské pobočce, poté ve studovně a čítárně a od roku 1998 jako vedoucí knihovnických služeb a zástupkyně ředitelky Masarykovy veřejné knihovny Vsetín.
V devadesátých letech byla jednou z hlavních iniciátorek a realizátorek budování Masarykovy veřejné knihovny Vsetín jako komunitní knihovny. S vysokým pracovním nasazením a zaujetím pro věc velkou měrou přispěla k tomu, že vsetínská knihovna byla vždy mezi prvními při prosazování nových trendů v oblasti knihovnictví. Navázala řadu kontaktů s ostatními knihovnami, které využila při pořádání odborných seminářů, propagujících komunitní knihovnictví v praxi.
Podílela se na tvorbě řady úspěšných projektů, ať už se jednalo o komunitní knihovnu, zapojení seniorů do aktivit knihovny a života komunity, aktivity pro děti a mládež nebo o vzájemnou výměnu zkušeností se slovenskými kolegy.
Aktivně se zúčastňovala odborného vzdělávání. Byla lektorkou třetího stupně trénování paměti. Nabyté zkušenosti uplatňovala zejména v práci se seniory. Její přínos na poli komunitního knihovnictví a práce se seniory byl nesporný.