„Rovné příležitosti žen a mužů v komunitní knihovně Vsetín – partnerství a zdravá komunita - celoživotní vzdělávání – prosperita“

O projektuAktivity projektuFotoGalerieMediální výstupyDiskusní fórumPříhlášení do e-LearningZpět stránka MVK


Na této stránce najdete dokončení článků, jejichž úvod je vždy zveřejňován ve Vsetínských novinách. Zapojte se do diskuse, těšíme se na vaše příspěvky a komentáře.

15/04/11

Projekt „Rovné příležitosti žen a mužů v komunitní knihovně" ořima manažerky projektu PhDr. Heleny Gajduškové


Projekt „Rovné příležitosti žen a mužů v komunitní knihovně", v jehož rámci články k tomuto tématu vycházely (všechny si je můžete přečíst na www.mvk.cz/rp), se chýlí k závěru. Je tedy čas pro závěrečné zhodnocení, shrnutí, snad i zamyšlení. Co projekt přinesl? Co dal účastníkům, knihovně a jejím partnerům, účastníkům vzdělávacích aktivit - mužům i ženám, zaměstnavatelům, městu Vsetínu? Je vůbec téma Rovné příležitosti pro Vsetín zajímavé, aktuální?
Kromě toho, že se nad těmito otázkami zamyslíme na závěrečné konferenci s doprovodnou výstavou dne 27. dubna v 9.30 v Domě kultury, na kterou vás srdečně zveme, se chci pokusit některými otázkami zabývat i zde, v tomto textu.
Co tedy nám projekt dal (a vzal)?
Na prvním místě peníze: Vzdělávací aktivity, které si mnozí účastníci/účastnice opravdu pochvalovali, by bez těchto peněz nebylo možné realizovat.
Kromě peněz, za něž se podařilo uskutečnit neuvěřitelných 70 kurzů, jichž se zúčastnilo přibližně 600 osob, jsme se pokusili ve spolupráci s Agenturou pro ekonomický rozvoj Vsetínska zeptat místních zaměstnavatelů,zda ve svém přístupu k zaměstnancům akcentují rovné šance. Pokusili jsme se naznačit cesty, jak sladit práci s rodinou, které mohou pomoci nejen zaměstnancům, ale i (z pohledu ekonomického) i zaměstnavatelům. V této oblasti je myslím před námi ještě hodně práce.
Další pozitivum, které projekt přinesl, bylo vytvoření týmu dobrovolnic a dobrovolníků, kteří se ve svém volném čase scházeli a přemýšleli, jak téma rovnosti mužů a žen představit veřejnosti. Setkávání tohoto týmu je jedním z velkých úspěchů tohoto projektu a chtěla bych touto cestou všem, kteří se po dobu dvou a půl let scházeli, poděkovat. Mají za sebou totiž slušný kus práce: Zorganizovali úžasný happening s mnoha doprovodnými akcemi, informovali o něm v TV Beskyd a v dalších médiích, zúčastnili se konferencí pro zaměstnavatele a pro rodinná a mateřská centra, oslovili vsetínské fotografy a z jejich fotek vybrali a vytvořili výstavu „Velké prádlo aneb bourání stereotypů!, která bude mít vernisáž 27. dubna ze 14 hodin před Domem kultury. Sami se také vzdělávali a vymysleli si tuto sérii článků, které také sami napsali. Dobrovolná aktivní práce tohoto týmu, jehož vedení se ujal náš projektový partner Společnost pro komunitní práci, konkrétně Tomáš Pifka, mě osobně hodně příjemně překvapila.
Ráda bych se zmínila ještě o dalším výstupu, který projekt přinesl, a to posílení partnerství: projekt jsme řešili ve spolupráci s Městem Vsetínem, Rodinným a mateřským centrem, Agenturou pro ekonomický rozvoj Vsetínska, Úřadem práce a již zmíněnou Společností pro komunitní práci. Dobré bylo i to, že některé partnery zastupovali muži, kteří by se ze své vlastní iniciativy tématem rovných příležitostí nikdy nezabývali. Naši partneři zaslouží velké poděkování - děvčata za vstřícnost a iniciativu, chlapi za nadhled, humor a tvořivý přístup.
Nakonec jsem si položila otázku, jak ovlivnil projekt a jeho realizace život knihovny. Proč si vlastně přiděláváme práci, co z toho máme?
Tak tedy:
Kromě již zmíněné finanční injekce a možnosti organizovat na profesionální úrovni vzdělávací aktivity nám přinesl nové uživatele a čtenáře, kteří se díky účasti na těchto aktivitách dostali do knihovny - a přihlásili se jako její pravidelní uživatelé.
Knihovna se také dostala do oblastí pro ni ne úplně obvyklých, a to je kontakt se zaměstnavateli. Spolupráce s neziskovým sektorem je nám blízká, došlo však k jejímu prohloubení. A posílení partnerství se spolupracujícími subjekty vytvořilo platformu i pro budoucí společné projekty a nápady.
Závěrem tedy ještě jednou:
Díky vám všem, kteří jste se na realizaci projektu jakkoliv podíleli. Myslím, že pozitiv, která přinesl, není málo.

 

PhDr. Helena Gajdušková


01/04/11

O Velikonocích


Velikonoce, nejvýznamnější svátky a vrchol v křesťanském liturgickém roce, se nezadržitelně blíží. Věřící si budou připomínat Kristovo ukřižování a také jeho následné zmrtvýchvstání.
Avšak stejně jako jiné svátky, i Velikonoce mají svůj nenáboženský rozměr spočívající zejména ve starých lidových tradicích a zvycích.
V českých a moravských luzích a hájích se ještě stále udržují zejména velikonoční koleda a pomlázka, připadající tradičně na velikonoční pondělí.
Dříve v tento den mladí chlapci i dospělí muži vstávali velmi časně a vybavení splétanou pomlázkou z mladého jarního proutí vyráželi na koledu. Chodili dům od domu, zastavovali se na dvorech či vcházeli do dveří a proutím šlehali děvčata a ženy.
Cílem nebylo samozřejmě trestat nebo ponížit a už vůbec ne zranit. Naopak. Čerstvé vrbové proutí mělo dívkám a ženám do dalšího roku propůjčit a zachovat čilost, krásu, zdraví a plodnost. Nenavštívené nebo opomenuté příslušnice něžného pohlaví také proto necítily žádnou úlevu, že se na první pohled násilnickému zvyku vyhnuly. Spíše se urazily.
Za „službu", kterou muži pro své ženské protějšky vykonali, si na oplátku odnášeli malovaná vajíčka, která symbolizovala nový život.
Je pravdou, že dnes už se o těchto skutečných tradicích a zvycích s příchodem Velikonoc více spíše mluví, než aby se skutečně beze zbytku dodržovaly. Muži, vyzbrojení pomlázkami, jalovci či vařečkami, sice stále na obchůzky po kamarádkách a manželkách kamarádů vyrážejí. Z původního „poslání" pomlázky už se ale v některých případech stalo spíše klišé, vzpomínané jen „aby se neřeklo".
Ani ženy už si na zdobení a přípravě velikonočních vajíček nedávají tak záležet. A mnozí muži už je ani neočekávají. Těší se spíše na štamprlku něčeho ostřejšího.
Bohužel to pouze přispívá k tomu, že zejména něžnější část populace už se na Velikonoce dívá přes prsty a považuje je pouze za „chlapský svátek".

 

Michaela Dančáková


18/03/11

Ženy a chudoba


Zhruba od poloviny dvacátého století se hovoří o „feminizaci chudoby", tedy o procesu, kdy mezi chudými je stále více žen, ať už v rozvojových či průmyslových zemích. Je to způsobeno řadou faktorů, které souvisejí především s nerovným postavením žen a mužů ve společnosti, na trhu práce i v rodině. Podle Mezinárodní organizace práce tvořily ženy 60% světových chudých. Ženská chudoba se samozřejmě netýká jen samotných žen. Protože jsou to často ženy, kdo se stará o děti, trpí chudobou i ony. Na pracujících ženách v rozvojových zemích, které odjely do měst za prací, pak často závisejí celé rodiny na venkově.
Chudoba se ale nevyhýbá ani České republice, i když ta je na tom se svými 8% obyvatel žijících v chudobě, tedy zhruba milionem lidí, nejlépe v Evropě. Ačkoliv toto číslo je v porovnání s ostatními zeměmi EU relativně nízké (např. na Slovensku je to 23% lidí), chudoba dopadá na různé sociální skupiny s různou silou a někde dosahuje mnohem vyšších čísel. Vedle žen postihuje chudoba také starší lidi, zdravotně postižené, migranty a migrantky nebo rodiče samoživitele. V nejhorší situaci jsou pak ti, kdo spadají do více těchto kategorií najednou.
Rodiny, které žijí pouze z jednoho příjmu, a zvláště jedná-li se o příjem ženský, jsou na tom hůře. Týká se to především matek samoživitelek a také žen, které se rozvedly. V tomto případě jde o rozdílné ekonomické dopady rozvodu na ženy a muže. Vzhledem k tomu, že péče o děti a o domácnost spočívá stále ve většině českých rodin na ženě, mnoho z nich rozděluje svůj čas mezi povinnosti profesního a rodinného života. „Rodinná kariéra" znamená pro ženu ve většině případů menší investice do profesního života. Ženy často podřizují nejen čas strávený prací, ale i geografické místo práce svým dětem a svému manželovi. Během let trvání manželství mají sice ženy přístup k příjmu a prestiži svého manžela, během rozchodu ale tento přístup ztrácejí a nezískávají zpět to, co investovaly - čas a energii strávené péčí o rodinu a emocionální a jinou podporou svých mužů. V ČR navíc po rozvodu v drtivé většině dostávají děti do péče ženy, které tak musejí na sebe převzít roli jak pečovatelky, tak živitelky. Z výzkumů je zřejmé, že ženy rozvodem ekonomicky ztrácejí, zatímco muži postupem času na rozvodu vydělávají. Muži totiž po rozvodu neztrácejí své pracovní postavení a naopak mají na svou práci ještě více času. A i když platí výživné na závislé děti, zůstává jim větší část příjmů než před rozvodem. Polovina neúplných rodin v čele s rozvedenou matkou se pohybuje pod hranicí 1,5 násobku životního minima.
Na chudobě žen se výraznou měrou podílí řada fenoménů existujících na trhu práce. Jedním z nejviditelnějších je genderový platový rozdíl. Podle statistik berou ženy v ČR za stejnou práci v průměru o 25% méně než muži, na prestižních ředitelských postech ve velkých podnicích dokonce až o 61% méně!

Tomáš Pifka


02/03/11

Rovné příležitosti žen a mužů v komunitní knihovně Vsetín


Rovné příležitosti žen a mužů v komunitní knihovně Vsetín

Vsetínská knihovna je místem souznícím s myšlenkami demokracie, otevřeným pro všechny. Pomáhá společnosti s otevíráním nových, často kontroverzních témat. Vzala tak za svou i problematiku rovných příležitostí, kterou přátelským a nenásilným způsobem představuje veřejnosti a iniciuje téma k přemýšlení a názoru.
Jednou z cest je i výstava fotografií vsetínských autorů, kterou naplánoval tým dobrovolnic a dobrovolníků při knihovně na duben 2011. Výstava zachytí důležité roviny v životě žen a mužů - práci a rodinu. Zároveň představí Masarykovu veřejnou knihovnu Vsetín, jako místo otevřené, srdečné a bezbariérové.
Téma mužů a žen je nestárnoucí a věčné. Adam a Eva, Jin a Jang, ženy z Venuše a muži z Marsu, .... o ženách i o mužích koluje tisíce vtipů, jsou předmětem filozofických, psychologických i sociálních studií. Od nepaměti vedou mezi sebou i kvůli sobě rozbroje a války, ale zároveň bez sebe nemohou být a vzájemně se potřebují. Příroda to tak zařídila, že stvořila k životu dvě pohlaví - muže a ženu - a asi to má svůj smysl. Každý má ve společnosti svou roli a nezastupitelné místo. V některých situacích sehrává pohlaví dost významnou roli, v jiných je naopak zcela nepodstatné. Úhel pohledu, z kterého posuzujeme důležitost pohlaví pro tyto jednotlivé situace, se však může významně lišit a vzniká nám tak přinejmenším téma k diskusi, často i problém.
Společnost se dynamicky mění a vyvíjí. S ní se mění i role mužů a žen v ní. Situace, které ještě před desítkami let byly nepřijatelné, se dnes stávají samozřejmými: ženy jako političky, ženy jako manažerky a ředitelky významných společností, ženy jako živitelky rodin, muži starající se o malé děti na rodičovské dovolené, muži se zástěrou, vařící večeři a s vysavačem, muži samoživitelé, ženy samoživitelky, ženy i muži v neobvyklých profesích. A mezi tím vším vyrůstají děti, které od malička vychováváme, ovlivňujeme a jdeme jim příkladem. Děti, které potřebují lásku, bezpečí a důvěru k někomu.... nejlépe ke všem... aby z nich vyrostly správné osobnosti bez předsudků, mindráků a zažitých stereotypů.
Témata k přemýšlení nám otevře i zmíněná výstava fotografií, která pomůže nahlédnout do této zajímavé oblasti.
Aktivity Masarykovy veřejné knihovny Vsetín zaměřující se na problematiku rovných příležitostí žen a mužů jsou podpořeny v rámci projektu Rovné příležitosti žen a mužů v komunitní knihovně Vsetín, financovaného Evropským sociálním fondem.
Kateřina Janošková

 

 


03/02/11

Ženy a mateřský jazyk


První slůvka se učíme od maminek, a naučit děti mluvit je pěkná dřina, která si žádá velké lásky a značného množství času. Je následně paradoxní, že ženy - hlavní investorky do lidských zdrojů - dětí, mateřský jazyk dost ignoruje.
Čeština používá v drtivé většině rod mužský. V Ústavě čteme o prezidentovi, poslancích, senátorech, ministrech, členech, občanech, kandidátech... ženský rod v nejdůležitějším státním dokumentu chybí. V médiích si sportovkyně musíme představit pod sportovci - 166 nálezů ženského rodu je v poměru k 10 693 rodu mužského; umělkyně pod umělci 299 : 20 912; vědkyně pod vědci 21 : 16 474.
V roce 1990 uložila Evropská komise členským státům vypracovat jazyková doporučení pro nesexistické vyjadřování a uvést je do praxe. Jaká je realita? Stále slýcháme výrazy jako „ženská logika", „typický chlap", vtipy na tchyně. Za živitele rodiny bývá stereotypně považován muž, ačkoliv drtivá většina samoživitelek jsou ženy.
Po svatbě přejímá žena ve většině případů mužovo jméno a zkuste po letech najít své spolužačky ze školy! Náš první prezident musel být velký feminista a gentleman, pakliže po sňatku přijal příjmení manželky a dal navíc před svoje - Tomáš Garigue Masaryk.
Koncovka -ová má podtext vlastnění. Vzpomeňme historii, ve které bylo pro ženu poctou být paní doktorová, radová, prezidentová, manželka váženého pana doktora, rady, prezidenta. Tato identita vyjadřovala závislost na manželovi. Historie je his-story, jeho příběh; neexistuje her-story, její minulost; stejně tak nenajdeme v ekonomických ukazatelích zmínku o hodnotě ženské domácí práce.
Na vizitkách se často setkáváme s uvedením povolání v mužském rodě, i přesto, že jde o ženu: MUDr. Jana Nováková - lékař. Těší se lékař větší autoritě než lékařka? Zkusme si představit vizitku s nápisem: MUDr. Jan Novák - lékařka. Absurdní, že?
Jazyk popisuje skutečnost, kterou zpětně zase pomáhá vytvářet (myšlenka↔slovo↔čin). Čeština zachází se ženou jako se stínem muže, krkem, o kterém se sice říká, že hýbe hlavou, ale zapomíná se dodat, že o směru otáčení rozhoduje hlava.
Uplynulo dvacet let od zmíněného rozhodnutí Evropské komise. Čerpáme evropské peníze, v každém projektu je povinností dodržet horizontální témata: rovné příležitosti a trvale udržitelný život. Už jen z tohoto důvodu je nejvyšší čas se zamyslet nad genderově korektním jazykem, ze kterého bude patrné, že žen je 51 % z celkového počtu obyvatelstva a na svých bedrech nesou drtivý podíl zodpovědnosti v péči o děti, stárnoucí rodiče, rodinný management.

 

Marie Haisová


18/01/11

Svobodná matka aneb osaměle žijící rodič


Již po několikáté máte možnost potkat se na těchto řádcích s tématem rovných příležitostí žen a mužů. I já se dnes budu tomuto tématu věnovat a ráda bych pootevřela téma „svobodné matky„ a položila sobě i vám otázku - jak na ně pohlížíme? Změnil se názor na osaměle žijící rodiče, což je termín, který se nyní běžněji používá a vystihuje, že v situaci, kdy sami musíte vychovávat dítě či děti se může ocitnout i muž? Nebo stále přetrvává stereotypní názor, že si za to dotyčná/dotyčný může sama/sám?

Já se domnívám, že v naší společnosti, která se neustále vyvíjí a vyvíjejí se i mezilidské vztahy v ní, není již nijak nezvyklé, že rodinu tvoří pouze jeden z rodičů. A myslím, že většina z nás se snaží vnímat takové rodiny rovnocenně. Ale i přesto je taková situace velmi svízelná.

Určitě jeden z nejaktuálnějších problémů je finanční stránka. Protože vést celou domácnost pouze z jednoho příjmu znamená, že každou korunu obrátíte dvakrát. Proto je dobré vědět, na jaké dávky máte přesně nárok. V této situaci mohou pomoci například stránky Ministerstva práce a sociálních věcí www.mpsv.cz., kde je vše srozumitelně vysvětleno. Nebo různé internetové poradny například na portálu www.rodina.cz.

Dalším, velmi obtížným úkolem je hledání zaměstnání. Velmi bych si přála, aby i v tomto případě byla naše společnost pokrokovější. Ale myslím si, že tady máme ještě co dohánět. Najít si práci, kde vám vyjdou vstříc, jelikož jste na rodinu sám/sama, je úkol téměř nadlidský. A rodič/ka samoživitel/ka se často ocitá v situaci, kdy vezme jakoukoliv práci, jen aby měl/a nějaký příjem, jelikož rodina je závislá pouze na něm.

Ze své zkušenosti vím, že vychovávat děti je opravdu velmi těžký úkol. Já na tento úkol nejsem sama, ale myslím, že tady jsem u bodu, který je pro osaměle žijící rodiče, ten nejpalčivější - jsou totiž na vše sami. Vůbec si nemyslím, že tím, že je v rodině jen jeden z rodičů, tak logicky něco chybí. To vůbec ne, jen ten rodič/ka mají tolik práce a zodpovědnosti! Proto všem držím palce!

Lucie Strbačková


20/12/10

Domácnost a volný čas


Nový rok je tu. Někdo se těší na to, co přinese, jiný se bojí. A některým se prostě jen uleví, že svátky jsou konečně za námi. Nejedné ženě totiž právě skončila vyčerpávající čtrnáctidenní šichta. S výjimkou matky si rodina odpočinula. Samozřejmě, stálo to za to. Děti si užily sněhu, dárků, cukroví a pohádek, rodiče si užili dětí a sami sebe, sešli se příbuzní. Zdárný průběh vánoc však většinou vyžaduje, aby „se" uklidilo, navařilo a napeklo, pokud možno s láskou. Děti s tátou nazdobí stromeček a možná umyjí nádobí. Možná mnohem víc - v rodinách, kde mámy „mají štěstí".

Jak takové štěstí vypadá? Učím jazyky v mateřském centru a nedávno jsme se studentkami diskutovaly o práci. Hned v úvodu vyšlo najevo, že úspěšně skloubit péči o děti a domácnost s prací na plný úvazek si málokterá žena dovede představit. Pod pojmem úspěšně jsme měly na mysli jinak než „s jazykem na vestě".

Jak to? Jak to, že si šikovná mladá právnička neumí představit, že bude pokračovat v kariéře, protože „má" dvě děti? Prozaická odpověď zní: „Protože doma je na všechno sama." Manžel totiž v šest odchází z domu a v šest se i vrací. Školky otvírají v sedm a zavírají ve čtyři. Při plném úvazku nelze dítě do školky zavézt a vyzvednout ani v poklusu, nehledě na to, že profese by pravděpodobně vyžadovala přesčasy. Ale pro téměř čtyřletého syna ve školce stejně není místo. Placená práce musí počkat a do té doby bude máma doma pracovat vlastně zadarmo. Třeba až do doby, kdy děti začnou chodit do školy. Nebo než se zavedou částečné úvazky. Ty se nicméně samy nezavedou, tak jako se práce sama nedělá. Až budou zaměstnavatelé více otevřeni potřebám rodin, vyslyší přání rodičů pracovat na zkrácené úvazky.

Jedna ze „štastnějších" matek si pochvalovala, že dvakrát týdně má čas na sebe, kdy jde na hodinu do fitka. Z domu může odejít pod podmínkou, že až manžel přijde z práce, najde děti před televizí, samozřejmě už po večeři a v pyžamu. „Pomůže" - uloží je do postele.

Našla se ale i máma, co má velké štěstí. Její muž jednou za čtrnáct dní uklidí dům a jednou za týden kuchyň. Z doslechu dokonce zná i muže, který byl rok na rodičovské a dítěti i vařil. Neuklízel sice, ale vařil. Jak to, že je muž, který se podílí na běhu vlastní domácnosti, vzácnost? Patří snad rodina matce? Jsou snad děti a kuchyně výhradně její? Jak to, že muži „pomáhají", kdežto ženy jen „dělají, co je nutné či přirozené"?

Jak je možné, že v době, kdy dvě třetiny rodin bydlí v bytech, kde odpadá „chlapská práce", se o domácnost a děti pořád starají převážně ženy? V rodinách, kde oba rodiče pracují, přijde matka po směně placené práce domů a většinou jí začíná směna neplacená. Na rozdíl od otce, který se posadí na kanape a začte se do novin. Jde o stereotyp, nebo to tak u vás opravdu vypadá? Jak si vážíme práce, kterou žena odvádí v rodině? Mužům za práci platíme. Ženám platíme podstatně méně. V práci dostávají otcové coby „živitelé" více. V rodině se tak otec stává důležitějším, s větším právem na koníčky a na odpočinek. Vždyť ženám je péče „shůry dána". Kdopak jim ji ale dal? My všichni, ženy a muži dohromady, celá společnost.

Ze zmíněné diskuze vyplynulo, že „ženské štěstí" má několik podob. Pro některou má podobu částečného úvazku a pro některou podobu partnera, který by se na péči o děti a provozu domácnosti účastnil větší měrou. Matky se zasnily: „Kdyby tak jednou týdně uklidil." „Kdyby tak dával děti do školky, já bych je vyzvedla." „Kdybych tak sehnala práci na částečný úvazek. Šest hodin v práci, tři hodiny s dětmi, hodinku s mužem a dvě hodiny na sebe." Odvážné ideály. Zkusme jim jejich přání splnit. Zkuste se zamyslet, jak to u vás doma chodí. Zeptejte se vašich partnerek, maminek a kolegyň, co si v tomto směru přejí, a zkuste víc, než občas „pomoci". Nový rok vám k tomu skýtá novou příležitost.

Kateřina Kastnerová


17/12/10

Co k rovnoprávnosti říkají zaměstnavatelé?


V minulém vydání Vsetínských novin jsme přinesli první ze série informací o rovnoprávnosti žen a mužů. Pokud vás tato problematika zaujala, jistě vás budou zajímat také výsledky dotazníkové šetření, jehož respondenty byli zaměstnavatelé. Hlavním cílem výzkumu, který je součástí projektu „Rovné příležitosti žen a mužů v komunitní knihovně", bylo v rámci vsetínského regionu identifikovat postoj zaměstnavatelů k tématu uplatňování rovných příležitostí žen a mužů na trhu práce. Díky dotazníkovému šetření se podařilo získat základní data pro analýzu současné situace.

Součástí závěrečné zprávy k této analýze je zároveň návrh možných opatření a postupů pro efektivní přípravu a vzdělávání ohrožených skupin na straně jedné a doporučení jak vytvářet příznivé podmínky pro přijetí u zaměstnavatelů na straně druhé. Více o výstupech této analýzy se dozvíte opět na www.mvk.cz/rp, kde také můžete v diskuzi vyjádřit své názory, případně se podělit o vlastní zkušenosti.

V úvodní fázi výzkumu proběhlo pilotní šetření formou hloubkového rozhovoru s manažery či personalisty 3 vybraných zaměstnavatelů. Na základě zjištění byl připraven dotazník tak, aby co nejlépe zkoumal daný problém. V druhé fázi byl proveden kvantitativní sběr dat mezi zaměstnavateli, přičemž se zapojilo 99 respondentů. Jednalo se zejména o respondenty z řad malých a středních firem, mezi dotazovanými však byli také zástupci velkých společností zaměstnávajících více než 500 pracovníků. Zároveň bylo možné pozorovat zastoupení organizací z různých oborů podnikání a také veřejného sektoru. Samotný dotazník byl rozdělen do následujících tématických bloků: informace o firmě/organizaci, řešení personálních otázek ve firmě/organizaci, vnímání problematiky rovných příležitostí včetně doporučení.

Z hlediska celkové hodnocení přístupů regionálních zaměstnavatelů, těch kteří se jako respondenti zapojili do průzkumu, nelze jednoznačně říci, že téma rovnosti žen a mužů na trhu práce je jim naprosto lhostejné. Ve většině firem a organizací však existují jiná závažnější témata a úkoly, které je nutné prioritně řešit. Organizace, které problém personální politiky nevnímají, jsou nejvíce ze zpracovatelského průmyslu a jsou to především firmy do 100 zaměstnanců. Další možný vliv na vnímání rovných příležitostí by se jevila organizační kultura firmy (hodnoty a celkové prostředí) jako hlavní složka ovlivňující přístup ke specifickým otázkám. V tomto ohledu jsou to firmy s přísnou nekompromisní kulturou tzv. žraloků, kteří nejvíce nevnímají otázku rovnosti žen a mužů jako aktuální problém. Tyto kultury se objevují ve zpracovatelském, těžebním, průmyslovém ale i finančním odvětví s vysokým nasazením na stanovený cíl. Na druhou stranu jsou zde i světlé výjimky, kde oblast řízení lidských zdrojů včetně uplatňování rovných příležitostí na pracovišti má své místo ve firemní politice a je nasloucháno potřebám zaměstnanců. Pokud se chcete podělit o své vlastní zkušenosti, očekáváme zejména ty pozitivní, co se týče zaměstnavatelů a jejich přístupu k rovným příležitostem, neváhejte se připojit do diskuze na tomto portálu.

 Analýza dat průzkumu v regionu Vsetín: uplatňování rovných příležitostí žen a mužů na trhu práce [PDF, 9,0 MB]

Zhruba s odstupem jednoho roku se nyní chystá opět kvantitativní sběr dat mezi zaměstnavateli. Toto druhé kolo dotazníkového šetření by mělo proběhnout během prosince v závěru letošního roku, s tím že výsledky ve formě výstupní zprávy k analýze budou k dispozici ke konci ledna 2011. Následovat bude také konference zaměřené na téma uplatňování rovných příležitostí žen a mužů na trhu práce, která bude určena nejen pro regionální zaměstnavatele. Tato konference by měla proběhnout v únoru příštího roku a její účastníci se budou moci seznámit také s detailními závěry provedené analýzy a řadou dalších zajímavých informací. Sami realizátoři projektu jsou zvědaví, jak dopadnou výsledky druhého kolo dotazování firem a organizací, zda téma rovných příležitostí bude více akcentováno v jejich organizačních kulturách či personálních strategiích. Jelikož se program této konference teprve tvoří, máte-li nějaký zajímavý nápad na jeho doplnění, neváhejte jej v rámci diskuze vyjádřit popřípadě se obrátit přímo na některého z projektových partnerů.

 

Projekt je financován Evropským sociálním fondem prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.

Filip Holzmüller


06/12/10

Jsou ženy a muži rovnoprávní? Článek ze Vsetínských novin


Jsou ženy a muži rovnoprávní? /Vsetín, 22.11.2010/

Téma rovných příležitostí se stává čím dál častějším předmětem diskuzí a debat na různých společenských úrovních. Můžeme se s ním setkat na konferencích, v médiích a dokonce i u piva v hospodách. Ovšem s rovnými příležitostmi se setkáváme denně všichni! Co ovšem toto téma řeší? Je postavení žen a mužů ve společnosti rovné? Trápí to i nás na Valašsku nebo je to jen téma velkoměstských kavárenských seladonů či spíše seladonek, jež už omrzela politika?

Pokračování najdete na internetovém portálu rovných příležitostí www.mvk.cz/rp. Debatujte s námi na téma rovných příležitostí mužů a žen ve svém okolí. V následujících měsících se můžete těšit na další články o rovných příležitostech, které Vám přinášíme díky projektu „Rovné příležitosti žen a mužů v komunitní knihovně".

Do jisté míry by se dalo říci, že valaši jsou ve spoustě věcí benevolentní a tyto globální problémy nejsou v tomto regionu tak důležitě a často diskutovány, jako třeba šárka u trnek. Je třeba si ovšem uvědomit, že rozdíly v pohledu společnosti na ženy a muže, existují. Můžeme je nalézt ve společenském postavení, kdy se historicky a stereotypně „vyprofilovaly" role ženy a muže, např. v domácnosti, ale také, a v tomto případě je to závažnější, také na trhu práce. Zde jsou ženy skutečně v ekonomické nevýhodě a jsou diskriminovány jen a kvůli svému pohlaví
.
Již vstup ženy-absolventky do zaměstnání je mnohdy velmi složitý. Obecně je totiž taková mladá žena vnímána jako potenciální matka, která brzy odejde na mateřskou a později na rodičovskou dovolenou. Tento fakt vede zaměstnavatele k upřednostňování mužských zájemců o práci. V této souvislosti je možno uvést, že nezaměstnanosti čelí hlavně ženy mezi 20 a 35 lety. V tomto věku pracuje o čtvrtinu méně žen než mužů stejného věku.

A jak je to s odměňováním? Ženy v průměru vydělávají zhruba 80 % platu mužů, přičemž rozdíly v odměňování paradoxně rostou společně s dosaženým vzděláním. Největší rozdíly v platech jsou mezi vysokoškolsky vzdělanými ženami a muži. Ač ženy zastávají práci na stejných pozicích a mají i stejné vzdělání jako muži, jejich plat je často až o čtvrtinu nižší. Tato nespravedlnost pramení ze zažité představy o tom, že muž je ten, který živí rodinu a zaslouží si tedy vyšší ohodnocení. Statistika nám ovšem říká, že v současné době tvoří neúplné rodiny již 12% všech domácností. V těchto rodinách je ovšem téměř v 90% v čele matka a tedy žena, která musí živit svou rodinu.

Autor: Ing. Tomáš Pifka




Copyright ©2009 Masarykova veřejná knihovna