O knihovně

Léta 1921 - 1998

1921 - 1939

Provoz v nově zřízené Masarykově veřejné knihovně byl zahájen 2. února 1921. Základ knihovny tvořil knižní fond spolku Snaha (1 315 publikací). Provizorně byla knihovna umístěna v zasedací síni radnice (až do r. 1932, kdy byla přemístěna do domu J. Bubely na Palackého ulici č. 152). Do knihovní rady obecní výbor jmenoval Viktora Bečku, učitelky E. Volkovou a M. Mořickou, místní osvětová komise učitele Františka Brodského, Bohumila Lehkého a L. Pospíšilíkovou, okresní osvětový sbor Malvínu Nekvindovou a Richarda Pavlíka. Předsedou knihovny byl zvolen František Brodský, jednatelem R. Pavlík, pokladníkem V. Bečka, knihovníkem B. Lehký, který byl v roce 1922 potvrzen ministerstvem osvěty jako knihovník Masarykovy veřejné knihovny ve Vsetíně.

 

Dvacátá léta jsou charakteristická snahou o kulturní vzestup národa. Staví se (často za velkých finančních potíží) školy, vycházejí nové noviny a časopisy (např. ve Vsetíně od r. 1927 nezávislý týdeník "Občanské noviny" a od r. 1929 kulturní věstník "Naše Valašsko"). Významným kulturním činem ve Vsetíně bylo vybudování městského reálného gymnázia, první třída byla otevřena ve školním roce 1928-1929 v budově Horní školy, svou vlastní budovu dostalo "Masarykovo reálné gymnasium" až v roce 1932.

 

Masarykova veřejná knihovna dosáhla za první rok svého působení 15 526 výpůjček. Měla 700 čtenářů a ve svých fondech 2 652 svazků knih. Celkový příjem byl 7 750,- Kčs, vydání 7 732,- Kčs. Čítárna při ní nebyla zatím zřízena.

 

Kromě městské Masarykovy veřejné knihovny působily ve městě i další knihovny (např. Okresní jednota Čsl. obce legionářské měla v r. 1931 knihovnu o 170 svazcích , v níž na prvním místě byla zastoupena literatura legionářská a osvobozenecká), podobně i další spolky (např. Sbor dobrovolných hasičů) zakládaly své knihovny - nenajdeme téměř spolek, který by ve stanovách neměl článek také o tom, že zřídí knihovnu. Knihovny spolků však zpravidla obsahovaly jen omezený počet svazků a sloužily potřebám svých členů.

 

Masarykova veřejná knihovna vykazuje k 31.12.1932 přesně 4 403 svazků knih "zábavných a poučných". 662 čtenářům bylo půjčeno 16 007 svazků. V roce 1932 došlo konečně (jak už bylo zmíněno) k přestěhování knihovny do domu J. Bubely na Palackého ulici č. 152. Knihovna zde však získala pouze jedinou místnost a v této podobě přetrvala až do roku 1947.

 

Počet výpůjček však - ačkoliv se činnost knihovny nijak neomezuje (dokonce se začíná rozvíjet i přednášková činnost), postupně v tomto předválečném desetiletí klesá. Pokračující hospodářská krize a zhoršující se politická situace se jistě projevila i tímto způsobem.

 

1939 - 1945

Už na začátku okupace musela Masarykova veřejná knihovna vyřadit mnoho knih z půjčování, podobně tomu bylo i v knihovnách školních a spolkových - mnohé spolky byly zakázány (např. také mezi jiným Sokol, jehož knihovnu ani archiv se nepodařilo před nacisty zachránit). Roku 1939 zasloužilý knihovník B. Lehký odchází, a správy knihovny, která obsahovala tehdy již 6 700 svazků, se ujal odborný učitel Stanislav Lakota.

 

V roce 1940 se z názvu gymnázia i knihovny muselo jméno Masaryka vypustit a projevuje se tvrdá germanizace, německý tlak na národní kulturu, literaturu, na divadlo, film, hudbu i výtvarné umění byl velmi silný. Odstraňovat se muselo vše, co připomínalo předválečné státoprávní poměry a všechno kulturní snažení, které během války přetrvalo, muselo mít proněmecký charakter.

Poněvadž počet obyvatelstva v městě Vsetíně vzrostl v roce 1940 pod vlivem prosperující Zbrojovky nad 10 000, ustanovil se zde městský osvětový sbor vedle dále trvajícího okresního osvětového sboru a převzal vedení kulturní činnosti ve městě.

 

Městská veřejná knihovna měla za rok 1940 přesně 14 047 výpůjček, tj. o 25 % více než v předešlém roce. Přitom německé úřady nadále zle řádily v českých knihovnách. Došlo k dalšímu vyřazování knih, z půjčování musely být vyloučeny všechny spisy s legionářskou tematikou, všechny knihy demokratického a protinacistického charakteru, všechny knihy spisovatelů židovského původu, knihy spisovatelů z Německu nepřátelských států, také spisy Masarykovy, spisy se zmínkou o ČSR a mnohé knihy českých spisovatelů. Ponecháni byli jen starší světoví klasikové. Zato se propagovala literatura nacistická původní i v překladech a vzrostl počet německých knih, které knihovna musela nakupovat především v poněmčeném nakladatelství Orbis v Praze, po nichž však nebyla vůbec poptávka. Knihovní fond veřejných knihoven byl okresním úřadem kontrolován podle seznamů vydaných Němci. Vyřazené knihy se musely zabalit, zapečetit a později odeslat okresnímu úřadu. Městská veřejná knihovna tak přišla nejméně o 2 000 knih. Zpět se z nich po osvobození vrátilo jen 1 123 knih. (Dodejme však, že z dalších vln vyřazování v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech se do vsetínské knihovny nevrátilo již vůbec nic.)

 

1945 - 1951

Základ hudebního odděleníVelmi krátce po osvobození, již 30.5.1945, se ve Vsetíně sešlo asi 100 delegátů různých místních spolků, kteří utvořili městský kulturní výbor zvaný Kulturní rada pro organizování kulturního života ve městě. Dne 12. prosince 1945 byla obnovena knihovní rada Masarykovy veřejné knihovny. Předsedou byl zvolen ing. Miroslav Veselý. Po odchodu městského knihovníka St. Lakoty do pohraničí byl jmenován knihovníkem konkursní cestou Zdeněk Ruda, místní rodák, absolvent státní školy knihovnické. Od r. 1945 zastává tedy funkci knihovníka kvalifikovaný pracovník jako své trvalé, hlavní zaměstnání. Knihovna však stále ještě pracovala v nevyhovující budově, pouze v jediné místnosti. Počet výpůjček poklesl - v roce 1945 měla knihovna 7 595 svazků, 611 čtenářů a 21 589 výpůjček. V roce 1946 byla provedena rozsáhlá revize, vyřazených asi 2 000 svazků bylo darováno vězeňské knihovně ve Vsetíně.

 

Po delším jednání (město o novém umístění knihovny uvažuje brzy po ukončení války) se v září 1947 Masarykova veřejná knihovna přestěhovala do čtyř místností v prvním poschodí klubovního domu Zbrojovky v Jiráskově ulici. Byla sice vybavena novým nábytkem a zařízením, ale toto umístění bylo přece jen nouzové a provizorní. Stará budova bývalé Thonetovy továrny nebyla tím nejvhodnějším prostředím pro knihy a čtenáře, o rozpadajícím se zevnějšku a rozestupujících se stěnách budovy nemluvě.

 

Rok 1948 přinesl řadu změn, které se projevily v politickém i občanském životě. Všude se ujímají vlády komunisté, z ostatních se ve vedoucích funkcích uchytili jen ti, kteří byli ochotni s komunisty spolupracovat. Počátkem dubna 1948 byla ve Vsetíně obnovena místní osvětová rada. Také knihovní rada zdejší veřejné knihovny byla znovu ustavena. Dne 1. září 1948 byla při Masarykově veřejné knihovně otevřena také městská čítárna, do níž se pořídila všechna důležitá periodika (i cizojazyčná). Při čítárně byla také zřízena příruční knihovna s publikacemi z různých vědních oborů, naučné slovníky, atlasy, průvodce, jazykové slovníky. Zpočátku se čítárna těšila hlavně zájmu studentů, ostatní obyvatelstvo si na ni zvykalo jen zvolna.

 

V roce 1948 měla Masarykova veřejná knihovna ve Vsetíně 1 015 zapsaných čtenářů, 37 201 výpůjček a 9 673 svazků. Za zvýšenou výpůjční činnost a otevření čítárny se 71 časopisy a 220 svazky příruční knihovny obdržela knihovna po krajské inspekci pochvalné uznání za vzorné vybavení a vedení knihovny a čítárny.

 

V roce 1949 vedle hlavní budovy získala Masarykova veřejná knihovna také tři pobočky, které vznikly z obecních knihoven integrovaných obcí Rokytnice, Jasenky a části Semetína.

Kulturní činnost ve městě doplňovala činnost různých spolků - ve městě jich bylo 64 (v okrese 249), spolky měly bohatou a dlouhou tradici a poskytovaly prostor pro svobodnou zájmovou a vzdělávací činnost. Vždyť i prvními knihovnami ve Vsetíně byly knihovny spolkové. Přesto však byla většina spolků v 50. letech násilně rušena, protože údajně jejich činnost již "neměla pro přítomnost význam". Kulturní činnost se soustředila většinou do závodních klubů ROH, s nimiž pak knihovny často spolupracovaly.

 

1951 - 1969

Rok 1951 již plně vykazuje většinu typických znaků 50. let, pro něž se již v předchozích třech letech vytvářely podmínky. Je zdůrazňován význam kolektivní práce, socialistické motivy, soutěžení, pokračují inscenované procesy. V knihovnách je soustavně potírána tzv. kultura "úniková", která "odvádí člověka od socialistického myšlení a tím brzdí jeho vývoj". Masarykovu veřejnou knihovnu, která byla od dubna 1951 přejmenována na Okresní lidovou knihovnu, postihla další vlna vyřazování (1. za okupace, 2. 1949, 3. 1951). Byla vyřazena literatura protikomunistická, legionářská, "kapitalistická literatura Západu", detektivky, publikace emigrantů, ale také literatura braková. Ze vsetínské knihovny bylo byřazeno 381, později 659 knih. V témže roce pak zanikla také knihovní rada veřejné knihovny a čítárny.

 

Novinkou zavedenou v roce 1951 je volný výběr knih, nejprve naučné literatury, později i beletrie. Zvlášť byla vyčleněna poezie a dramata a fond hudebnin (s notami a knihami o hudbě - základ příštího hudebního oddělení). V knihovně pracuje samostatné dětské oddělení s volným výběrem knih.

 

Samostatny metodicky koutekKnihovna však stále pracuje ve velmi nevhodných prostorách a ačkoliv je na to často upozorňováno, došlo to až tak daleko, že se zde v prosinci 1951 zřítil strop, takže provoz byl na dva měsíce zastaven. Došlo opět k vyřazování knih, tentokrát bylo vyřazeno mimo jiné dílo T.G.Masaryka, a to pro "zamítavý postoj k dialektickému materialismu a ke komunismu" (celkem šlo o 1 709 svazků).

Rok 1954 znamená počátek soustavné metodické práce. V tomto roce vzniká samostatný metodický koutek při OLK a pracovníci OLK velmi často navštěvují vesnické knihovny, pomáhají jim zavádět knihovnickou techniku, jsou vydávány metodické listy na pomoc venkovským knihovnám apod.

 

Počet kulturně výchovných akcí, pořádaných OLK, neustále roste. Jejich tematický okruh je velmi široký - od besed o literatuře či se spisovateli až po pořady hudební, besedy motivované různými výročími, nebo akce vzdělávací (z oblasti kosmonautiky, cestopisů, z regionální historie, z výtvarného umění, astronomie atd.).

 

Nevyřešeným problémem je stále nevhodné umístění knihovny. Budova, v níž je knihovna umístěna, je stará, ze zdí opadává omítka, strop, který se již dříve propadl, je opraven spíše provizorně. Knihovníci usilují stále o přestěhování knihovny, což se jim daří teprve v roce 1957, ovšem řešení je opět pouze nouzové. Knihovna je přestěhována do budovy na Svárově, kde sídlila do roku 2006, avšak dostává pouze část přízemí v budově, takže dětské oddělení a čítárna se sem nevejde a obojí je r. 1958 přestěhováno do Dukelské ulice. Odtržení čítárny a dětského oddělení od půjčovny pro dospělé čtenáře působí negativně - jak na počet čtenářů, tak také z hlediska knihovníků (nutnost převážení knih, přebíhání pracovníků z místa na místo apod.). V domě současně působí nadále hudební škola i OÚNZ - poradna pro matky s dětmi. Lidová škola umění (hudební škola) se odstěhovala v roce 1965, takže knihovně připadlo 1. a 2. patro, kam se konečně mohla přestěhovat také čítárna a studovna s příruční knihovnou a metodické oddělení. Bylo také zřízeno v roce 1966 oddělení pro dospívající mládež (jedno z prvních v bývalém Severomoravském kraji) a v roce 1968 oddělení hudební. Dětské oddělení se později přestěhovalo do nového sídliště do Domu služeb v Luhu (začátkem 60.let).

 

Tlak na politickou a ideologickou činnost knihoven vzrůstá: besedy jsou zaměřeny na sovětskou literaturu především s budovatelskou tematikou (Jak se kalila ocel, Rozrušená země), na ateistickou a zemědělskou tematiku (združstevňování probíhá právě tady na Valašsku velmi pomalu a s odporem obyvatelstva), avšak návštěvnost těchto akcí klesá. Je však potřeba dodat, že knihovna neorganizovala jen akce tohoto druhu, snažila se zajistit také spisovatele, o které čtenáři zájem měli - např. Zd. Pluhaře, M. Podešvovou, B. Četynu, M. Korejse, Z. Zgurišku, K. Lazarovou, F. Horečku. J. Procházku, přesto i tyto akce často zely prázdnotou. Jednalo se o jev všeobecný, poklesl celkově zájem o kulturu, koncerty, divadla a dokonce i o kina.

 

V šedesátých letech pokračuje rozvoj metodické činnosti na profesionální úrovni. Až do r. 1960 měl původní okres Vsetín 27 lidových knihoven v 27 obcích. V roce 1960 došlo k vytvoření nového okresu Vsetín s 81 knihovnami ve včleněných obcích. Začátek pravidelné metodické a instruktážní činnosti způsobil prudký vzestup výpůjční činnosti lidových knihoven, který se zastavil až v roce 1969, kdy nastal poprvé hlubší pokles výpůjček (patrně se zde odrazily společensko politické procesy, které v naší zemi v té době probíhaly). Postupně se v okrese zavádí jednotná knihovnická technika, OLK usiluje o vytvoření jednotné sítě knihoven v okrese, jsou připraveny plány pro 12 střediskových knihoven, které jsou postupně během 70. let konstituovány.

 

1969 - 1990

O sedmdesátých letech se píše velmi těžce, protože ve všech podkladech, které mám k dispozici, lze o skutečné knihovnické práci číst pouze mezi řádky. Ve všech materiálech jsou především údaje o tom, jak se knihovna angažovala politicky. Takže většina akcí, které v knihovně proběhly, musela mít v titulu či podtitulu uvedeno: k 55. výročí VŘSR, k ... výročí února 1948, osvobození, k MČSP atd. Náplň besedy nebo přednášky však vždy závisela na kvalitě knihovnice nebo lektora, a dlužno říci, že cílem knihovníků byl vždy spokojený čtenář, a tomu se své úsilí knihovníci snažili v rámci možností podřizovat.

 

V roce 1970 byl název "Okresní lidová knihovna" změněn na "Okresní knihovna", který trval až do konce roku 1990. Do roku 1951 vsetínskou knihovnu spravovali zástupci města, od r. 1951 byla její správa v kompetenci okresního zastupitelstva. (Pod správou okresu - Okresního národního výboru, pak Okresního úřadu zůstala knihovna a s ní i knihovny celého okresu až do roku 1996, kdy dochází k delimitaci knihoven - viz dále.)

 

Od r. 1971 začíná Okresní knihovna systematicky budovat oddělení regionální literatury při studovně. K dosavadnímu fondu s 500 svazky beletrie i odborné literatury o Valašsku, shromažďovanému knihovnou od r. 1964, přistupuje povinnost soustřeďovat a archivovat tiskoviny vydávané na území okresu. Od poloviny r. 1971 je prostřednictvím excerpce regionálních periodik vytvářena informační kartotéka regionu.

 

Dne 12.11.1973 došlo k významné události: Bylo slavnostně otevřeno nové dětské oddělení v Domě služeb na Trávníkách a vsetínské děti tak dostaly již druhou sídlištní knihovnu. Téhož roku bylo otevřeno také samostatné oddělení politické literatury v Domě politické výchovy. Toto oddělení bylo zrušeno v prosinci 1989.

 

Rok 1974 znamená zrušení vybírání poplatků (první pokus o zrušení poplatků - v letech 1961-1964) za půjčování knih čtenářům všech lidových knihoven - knihovnické služby jsou tedy bezplatné. Rozšiřuje se spolupráce s knihovnami jiných sítí (zejména s knihovnami ROH, školními, případně zdravotnickými a muzejními). Stále větší oblibu si získávají besedy, pořádané v oddělení pro dospívající mládež - v klubu mladých, který vznikl v roce 1969. Tematika besed je mládeži blízká, a proto se jich mládež ráda účastní.

 

V sedmdesátých letech se rozvíjí také ediční činnost knihovny, jejíž kořeny jsou již v letech dřívějších (propagační letáky, seznamy literatury, ale také informace o činnosti knihovny v místním i odborném tisku). Jsou vydávány tematické bibliografie k politickým, literárním a kulturním výročím, tato činnost pokračuje i v letech osmdesátých, kdy jsou tyto materiály využívány především maturanty k přípravě jak na písemné, tak i ústní maturitní zkoušky.

 

Kromě literárních večerů se spisovateli, literárních besed a cyklů s regionální tematikou, z výtvarného umění, cestopisných besed, které knihovna již tradičně organizuje, se začínají objevovat nové formy práce se čtenáři. Jde především o knihovnické lekce - informatickou přípravu žáků pro samostatnou orientaci v knihovně. Kromě spolupráce se školami (smluvně doložené) se rozvíjí spolupráce s pionýrskou organizací, která nebyla příliš úspěšná (děti s pionýrskou vedoucí často na objednanou besedu nepřišly). Lépe se dařila práce s kroužkem dětí, které se o práci knihovnice zajímaly, která probíhala pod názvem "Mladý knihovník - odbornost PO". Na základě dobrých zkušeností z předchozích let zavádí knihovna systematicky novou formu práce s dětmi, a to s dětmi předškolního věku ve snaze vychovat si z nich své budoucí čtenáře - "cyklus besed k literární a estetické výchově dětí předškolního věku v mateřských školách". Tato forma je v mateřských školách ve Vsetíně velmi dobře přijata a zájem o ni je větší, než mohou knihovnice zvládat.

 

Budova knihovny na SvárověV roce 1979 konečně knihovna dostává celou budovu na Svárově, byla odstěhována i dětská poradna z přízemí (na nevhodnost soužití tohoto zdravotnického zařízení a knihovny v jedné budově bylo už léta poukazováno) a může se zahájit celková rekonstrukce budovy knihovny na Svárově, která je již téměř v havarijním stavu. Generální oprava souvisí s uzavíráním jednotlivých půjčoven, s omezováním výpůjční doby. Postupně byly všechny provozy přestěhovány do náhradních prostor Malé galerie při dětské knihovně na Trávníkách, (která byla nucena dočasně zastavit svou činnost). I v těchto stísněných podmínkách se však knihovníci snaží vycházet čtenářům maximálně vstříc. Knihovna pak byla po rekonstrukci slavnostně otevřena v roce 1981.

Od června roku 1979 zavádí Okresní knihovna na základě usnesení Rady ONV ve Vsetíně nový systém centrálního řízení veřejných knihoven ve vsetínském okrese. Odborné útvary Okresní knihovny uplatňují systém přímého řízení u 7 poboček (dříve střediskových knihoven - Horní Lideč, Kelč, Nový Hrozenkov, Rožnov, Velké Karlovice, Valašské Meziříčí, Vsetín) a 81 pracovišť (dříve vesnických poboček).

 

Rok 1982 znamená další rozšíření knihovnických služeb ve Vsetíně - dne 18.10.1982 bylo otevřeno nové dětské oddělení v Rokytnici. Kromě krásně vybavené půjčovny je zde v besední místnosti instalována stálá malá galerie umělců valašského regionu.

 

Z významných akcí let osmdesátých jmenujme alespoň Den dětské knihy ve Vsetíně, který proběhl v rámci krajského Týdne dětské knihy v Opavě, dále mezikrajový seminář na téma "Knihovny v systému mládež a kultura", kde se knihovnice ze severní a jižní Moravy podělily o své zkušenosti z práce s mládeží.

 

Během osmdesátých let došlo k postupnému vybavení všech knihoven v okrese účelným a pěkným knihovnickým nábytkem, mnohé knihovny byly přestěhovány do lepších prostor, byla zavedena jednotná knihovnická technika a celkově dostaly knihovny v okrese pěknou estetickou tvář - včetně obrazů, uměleckých děl, květin a dalších drobností, které dotvářely charakter knihoven. Bylo to období společných brigád a výpomocí v knihovnách (často se stěhovaly regály, knihy, nábytek, uklízelo se po malířích apod.).

 

1990 - 1998

S návratem knihovny k původnímu názvu "Masarykova veřejná knihovna" od r.1991 zavanul v knihovnách okresu Vsetín nový duch. Došlo k mnoha změnám.

 

Od roku 1991 bylo od Rožnovska odčleněno středisko Horní Bečva s okolními obcemi. Městská knihovna v Rožnově přišla (restituce) o svou původní budovu a získala budovu bývalé mateřské školy na Bezručově ulici, která byla rekonstruována a otevřena 17.12.1993. Došlo ke stěhování a úpravám mnoha knihoven - Střelná, Lidečko, Choryně, Kladeruby, Huslenky, Hovězí, Vidče, Bynina, Loučka, Veselá atd. Ve Valašském Meziříčí bylo otevřeno v r. 1991 nové dětské oddělení v Základní škole Na Vyhlídce. Ve Vsetíně na Trávníkách byla zrušena Malá galerie na Trávníkách a místnost pronajata knihkupectví, protože ve Vsetíně tehdy všechna knihkupectví zanikla. Vsetínská knihovna získala od Okresního úřadu budovu Pod klenbou, kam mohlo být přestěhováno oddělení zpracování knihovního fondu a v budově na Svárově byl díky uvolněným prostorám rozšířen sklad knihovního fondu a zřízen antikvariát. Došlo také ke sloučení oddělení pro mládež a hudebního oddělení.

Zejména v městských knihovnách přibyly mnohé služby a aktivity: Byla zavedena kopírovací služba, půjčování videokazet a CD, další výpůjční den (čtvrtek - dříve nepůjčovní den), začíná se také rozvíjet spolupráce se zdravotně postiženými spoluobčany. Začalo se také půjčovat v sobotu dopoledne.

Besedy a ostatní kulturní akce se zaměřily především na zpřístupnění literatury dříve nedostupné. Byla uspořádána výstava exilové a samizdatové literatury, proběhly besedy s Jindřiškou Smetanovou, s Karlem Vysloužilem a s dalšími, kteří dříve nemohli publikovat, excerpují se periodika s literární tematikou, aby byly knihovníkům i čtenářům k dispozici co nejčerstvější informace z oblasti literatury, sháněly se knihy dříve nedostupné.

Od r. 1991 byly zavedeny čtenářské poplatky (jednorázové - zápisné). V tomto roce byl také zakoupen první počítač v knihovně (pro ekonomické agendy).

V roce 1992 byl zakoupen počítačový knihovnický systém Smartlib, a tím byly položeny základy automatizace knihoven okresu Vsetín. Nové knihy se již zpracovávaly prostřednictvím výpočetní techniky a začala také retrokonverze starší literatury.

V roce 1991 došlo také ke značnému poklesu výpůjček i čtenářů, který pokračoval ještě i v roce 1992. Kromě celkem logického zdůvodnění - změny v politickém klimatu se vždy projevovaly i v činnosti knihoven - existují i další důvody: Podle pokynů Státní vědecké knihovny v Ostravě se prodlužované výpůjčky již nezapočítávají do celkové statistiky výpůjček a pokles čtenářů je možno zdůvodnit také zavedením čtenářských poplatků v roce 1990 (často si celá rodina půjčuje na 1 legitimaci).

Složitějším se stal v 90. letech nákup knihovního fondu. Rozpad knižního velkoobchodu kladl velké nároky na orientaci knihovníků v nabídce mnoha nově vzniklých nakladatelství. Začalo vycházet mnohem více titulů knih, takže i když dotace na knihy mírně vzrůstaly, nebylo možno nakoupit všechno. Proto - na rozdíl od předchozích dob, kdy se jednotlivé tituly nakupovaly ve větším počtu exemplářů, nyní je titul většinou zakoupen pouze 1x. Byl zrušen centrální nákup, nakupují jednotliví knihovníci, pracující v půjčovnách - což přináší výhody i nevýhody.

 

V roce 1992 byla sice zrušena pro vysoký nájem městská pobočka na Ohradě, ale v témže roce byla otevřena Zvuková knihovna pro zrakově postižené (ve Vsetíně v prostorách dětské knihovny na Trávníkách, v Rožnově v Městské knihovně také) a ve Valašském Meziříčí funguje při knihovně sdružení "Člověk člověku", zaměřené na pomoc všem postiženým. V tomto roce začínají také první pokusy získat peníze prostřednictvím grantů na projekty - jako Mluvící knihy, Poznej a chraň, Integrace zdravých a postižených apod. Získané částky jsou spíše povzbuzením do další práce než skutečnou pomocí (jednalo se o 2 000,- až 20 000), ale v roce 1993 byly snahy knihovny korunovány úspěchem. Získali jsme grant na Informační služby drobným a středním podnikatelům a částka 400 000,- Kč znamenala skutečný rozjezd automatizace MVK Vsetín.

V roce 1992 se uskutečnila celookresní literární soutěž "Člověk na této zemi", do které se přihlásilo 17 účastníků. Porota ve složení PhDr. V. Justl, M. Trávníček a K. Vysloužil byla s literární úrovní většiny prací velmi spokojena.

 

V roce 1993 stále ještě trvá slabý pokles čtenářů, ale naopak počet výpůjček stoupá. Věrní čtenáři tedy zůstávají a čtou více - nabídka knih je také mnohem bohatější než dříve. Dětských čtenářů však pomalu ubývá - do školního věku nastupují slabší ročníky a také přibývá mnoho lákadel, na které děti dříve nebyly zvyklé (široká nabídka v televizi, počítače,...).

Od února 1993 byla k Masarykově veřejné knihovně přičleněna také knihovna Závodního klubu Zubří a knihovna ve Starém Zubří, kterým hrozilo zrušení, přestože tyto knihovny plnily v této největší obci našeho okresu funkci veřejné knihovny.

K besedám se v tomto roce podařilo získat zajímavé osobnosti: Otu Filipa, českého spisovatele, žijícího v Mnichově, politika Jiřího Pelikána, fotografa Jindřicha Štreita, exilového novináře Milana Komínka.

 

V roce 1995 byla otevřena dlouho uzavřená knihovna ve Študlově.

I v tomto roce jsme se mohli setkat se zajímavými osobnostmi: se spisovatelem Michalem Vieweghem, se socioložkou PhDr. Jiřinou Šiklovou, MUDr. Brzkem (o sexuální výchově), se spisovatelem Janem Kostrhunem, s poslankyní M. Hubovou, s hudebníky J.a B. Rokytovými a s ředitelem rožnovského skanzenu PhDr. J. Štikou.

Počet čtenářů se již drží na stejné úrovni a počet výpůjček prudce stoupá - v roce 1995 měly knihovny okresu Vsetín 22 979 čtenářů a 1 060 715 výpůjček.

 

Rok 1996 znamená zásadní zlom v existenci knihoven okresu Vsetín. Protože se v tomto roce mění poměr příjmů Okresního úřadu, který doposud knihovny celého okresu financoval, ve prospěch měst a obcí, žádají obecní a městské úřady na doporučení Okresního úřadu knihovny pod svou správu. K 1.7.1996 se od Masarykovy veřejné knihovny odděluje - musíme říci, že docela těžce a bolestně - knihovna ve Valašském Meziříčí a knihovna v Rožnově. Knihovny si po osamostatnění a vyřešení mnoha problémů s tím souvisejících vedou velmi dobře a přátelské vztahy mezi knihovníky přetrvávají. Knihovna ve Valašském Meziříčí však prožila těžké období, kdy musela s městským zastupitelstvem těžce bojovat o svou samostatnost a svébytnost.

Rok 1996 byl tedy pracovně velmi náročný, protože kromě běžných povinností bylo třeba rozmotat spletené klubko knihoven srostlých v jeden živý organismus a doslova amputovat jednotlivé kousky a s obavou a současně nadějí, jak se SVÝMI knihovnami obce naloží, tyto kousky převést pod jejich ochranná křídla.

Během druhého pololetí 1996 se s datem k 1.1.1997 postupně od Masarykovy veřejné knihovny odloučily všechny ostatní knihovny v okrese. Všechny profesionální knihovny v okrese Vsetín však dostaly do vínku z mimořádné dotace od okresního úřadu jeden počítač. Tím byl položen základ automatizace veřejných knihoven okresu Vsetín.

 

Internet v knihovněV roce 1997 a 1998 pak zejména díky RISKu - grantům ministerstva kultury - se podařilo udělat opět velký krok na poli automatizace - automatizovaný výpůjční proces. Masarykova veřejná knihovna začala půjčovat pomocí čárových kódů ve všech odděleních. Byl zahájen automatizovaný výpůjční proces v Rožnově a ve Valašském Meziříčí. Také ostatní profesionální knihovny si nevedly špatně. Ze třinácti podaných projektů dvanáct bylo úspěšných, takže v roce 1998 získaly přístup k Internetu (kromě tří městských knihoven) také knihovny v Kelči, Valašské Bystřici, Horní Lidči, Velkých Karlovicích, Jablůnce, Karolince, Novém Hrozenkově, Horní Bečvě a v Zubří. Knihovny okresu si tedy nejen díky pochopení obecních úřadů, ale také díky podpoře okresního úřadu, který na tzv. regionální funkce přispíval ročně částkou více než dva miliony korun a umožnil tak spolupráci knihoven okresu Vsetín na slušné úrovni, vedly v tomto období docela dobře. V roce 1998 začala MVK vydávat informační bulletin.

Stránka byla naposledy upravena 01.08.13 08:08Zpět nahoru