4/2009
4/2009
Dorel Levron: Odsuzuje se Dorel Levron : skutečný příběh ze slovensko-českého podsvětí Jednoho dne přišel do redakce vydavatelství Host e-mail se slovensky psaným rukopisem. Díky Miroslavu Balaštíkovi, který vytrval ve čtení a e-mail nevyhodil do koše, byl vydán příběh ze slovensko-českého podsvětí. Autor z jistých důvodů své pravé jméno skrývá pod pseudonymem, to však textu nijak neubírá na autentičnosti, ba naopak. Během čtení jsem se mnohokrát pozastavila nad tím, jak mafián a zloděj může oplývat takovým literárním nadáním, spisovatelským talentem a mimořádnou osobností. Děj je rychlý, napínavý a odvěký spor literatury a morálky zde vyvstává v ryzí podobě. Dorel Levron se již v chlapeckém věku stává profesionálem v karbanu, podvodech a různých léčkách. Ve zločineckém žebříčku stoupá výš a výš a zájem ze stran policie na sebe nenechá dlouho čekat. Je zatčen a svůj vstup do světa dospělých slaví již za mřížemi. Po návratu potkává svou životní lásku a rozhodne se skoncovat s minulostí. Zpočátku se mu to daří, ale stále více požadavků a nutnost obživy donutí Dorela vrátit se zpět ke zločineckému způsobu života. Tentokrát však nejde jen o nicotné podvůdky a intriky, jde o mnohem víc...
 Velká kniha výtvarné inspirace
Nová publikace s názvem Velká kniha výtvarné inspirace obsahuje výběr nejinspirativnějších projektů z knih -Výtvarné techniky a Výtvarná dílna. Na této i na výše zmiňovaných knihách pracoval kolektiv autorek známých hlavně v oblasti rukodělné a zájmové tvorby. Vtipně, nápaditě a velmi srozumitelně vás seznamují s výrobou nejrůznějších předmětů do bytu, na zahradu, pro potěšení nebo jako dárek, kterým své blízké potěšíte a pro sebe získáte zasloužený obdiv. Každá z deseti kapitol zahrnuje podrobný popis s fotografiemi pomůcek, materiálů a technik potřebných k výrobě. Na samém konci knihy jsou přiloženy šablony, které vám usnadní práci při pečení perníčků, smaltování, tvorbě z cédéček a přírodního materiálu, TwistArtu, WindowArtu, batikování bytového textilu a oblečení, drátkování nebo při tvorbě svícnů a světýlek. S touto publikací zažijete mnoho příjemných chvil a radosti z vlastního tvoření.
Ivana Hlaváčová
Kim Edwardsová: Strom v srdci
Tento neobyčejný příběh inspirovala skutečná událost. Román začíná v zimě roku 1964, kdy sněhová vichřice přinutí doktora Davida Henryho asistovat při porodu své ženy, a když pak nečekaně přijde na svět druhé dítě postižené Downovým syndromem, doktor ho zavrhne a chce ho odložit do ústavu. Novorozence se ujme sestřička Caroline, doktorova tajná ctitelka, a odstěhuje se s ním na neznámé místo. Děti vyrůstají
ve dvou rozdílných rodinách, a přesto jsou propojeny jistým neuchopitelným fluidem. Tajemství, s kterým doktor Henry celý život žije, silně ovlivní jeho vztah k manželce a synovi a vytváří tak bariéru, kterou neumí překonat. Strom v srdci je výjimečný a emotivní román plný dějových zvratů, jenž vypráví o životním štěstí a utrpení. Ve Spojených státech amerických vyvolal tento román čtenářský ohlas hned po svém vydání a vyšplhal se na prestižní první místo v žebříčku bestsellerů New York Times. Čtení tohoto románu každého určitě uchvátí svou mimořádnou silou příběhu a hloubkou vcítění.
 Sergio Bambarén: Vítr dálek : dva mladí lidé plují za svým snem, zvlněným mořem, ale i vlnobitím života...
Mladí manželé, Michael a Gail z Aucklandu, vedou spořádaný život. Chodí do zaměstnání, spoří si na důchod, občas se sejdou s přáteli. Zkrátka tak, jako každý, ať bydlí v Aucklandu, na Novém Zélandě, v Paříži, v Londýně nebo v Praze. Až na to, že najednou začínají čím dál víc pociťovat, že jim něco nesmírně důležitého chybí. A co víc? Z jejich vzájemného vztahu se pomalu, ale jistě vytrácí láska.
To je vyburcuje k nečekanému rozhodnutí. Všechny svoje finanční jistoty vymění za jednu velkou nejistotu. Koupí loď a úplně sami vyrazí do neznáma, odhodlaní poznávat nejen nové světy, ale vlastně především sami sebe, své nitro a jeden druhého. Vítr dálek, jak svou plachetnici pojmenují, je nezklame. Zaveze je na kouzelné ostrovy, kde žijí neuvěřitelní lidé, ale pomůže jim doputovat i do krajiny vlastní duše a znovu objevit svou lásku. Čím déle jsou na cestě, tím víc chápou, co je v životě opravdu důležité - nikdy nepřestat snít, nikdy nevyměnit sny za pohodlí. Na jejich pouti jim ale pomáhá ještě něco. Zvláštní dar - kniha s úplně prázdnými listy, kterou Michael dostal od jednoho přítele. Co je na obyčejné knize, a nadto ještě prázdné, tak zvláštního? To už si musíte přečíst sami...
„Nedovol svým strachům, aby stály v cestě tvým snům." (životní krédo autora) Jana Krajčová
 Martin Pollack: Mrtvý v bunkru : zpráva o mém otci
U vchodu do bunkru na italsko-rakouské hranici bylo 6.dubna 1947 objeveno mrtvé tělo zastřeleného muže. Italští karabiniéři u něj našli zfalšované doklady. Pátrání odhalí pravou identitu mrtvého, kterým je Dr. Gerhard Bast narozený v roce 1911 v Gottschee, sturmbannführer SS a gestapácký pohlavár, který je už dva roky na seznamech hledaných osob, válečných zločinců.
Martin Pollack, autor knihy, tohoto záhadně zemřelého téměř neznal, přesto měl k němu velice blízko. Zemřelý byl jeho otec.
V dokumentárním románu tak autor pátrá, kým byl jeho otec, válečný zločinec Gerhard Bast. Nejde o fiktivní příběh, ale odkrývání skutečného příběhu reálné postavy. Pollack vychází z archivních záznamů a výpovědí svědků, které jsou často neúplné nebo si odporují. Autor odmítá obhajobu i roli soudce, je „pouhým" badatelem a obraz svého otce neustále srovnává s dochovanými a ověřenými fakty. Hledáním svých kořenů tak odhaluje temné a trpké skutečnosti. Pátrání je často velmi napínavé a kniha je plná emotivních příběhů, odkrývajících osobní tragédie.
Mrtvý v bunkru je knihou o rozporech národností, setkávání ideologií a mentalit v tolik blízkém středoevropském prostoru. Vzbudila vysokou společenskou debatu.
 Ivan Wernisch: Kdo to čte, je prase
Nakladatelství Paseka publikovalo v roce 2000 rozsáhlou sbírku českého erotického folklóru Kryptadia, kterou ve 30.letech minulého století vydal sběratel Karel Jaroslav Obrátil.
Z Kryptadií K.J. Obrátila vybral a uspořádal Ivan Wernisch zcela originální sbírku básní, říkadel a písňových textů o tom, jak český a moravský národ tvoří a žije (především pohlavně). Sbírka je výrazně provokující, ale jedinečná a zajímavá. Při jejím čtení zažijete na jedné straně odpor a velký stud, na straně druhé smích a pobavení v naprosto drsné podobě. Nic z toho však neubírá knize na lehkosti lidové tvorby a nahé syrové kráse českého jazyka.
"Sbírka Kdo to čte, je prase je quodlibet, z něhož si každý může vybrat co je libo. S velkou péčí jsem všemožné sprosťačinky rovnal podle barev a nálad, snažil se seřadit je tak, aby se navzájem doplňovaly; chtěl jsem, aby vzniklo souvislé pásmo uvolněného, uvolňujícího veselého tlachání." (Ivan Wernisch) Kateřina Janošková
 Robert Holdstock: Les mytág
Les mytág je v podstatě kniha legendární. Předlohou se stala povídka z roku 1984, která byla oceněna prvním místem v prestižní soutěži British Science Fiction Award. O několik let později autor povídku přepracoval v román, za nějž dostal krom další ceny BSFA ocenění World Fantasy Award.
Podstata příběhu stojí někde na pokraji fantastického žánru. Dějištěm knihy je Ryhopský les. Román zavádí čtenáře na okraj posledního prapůvodního lesa v Anglii a prostřednictvím Stevena Huxleye a jeho rodiny rozehrává drama posedlosti Lesem. Lesem s velkým L, který dokáže vnímat lidské podvědomí a vdechnout život archetypům, jež jsou v něm zakódovány (zde je do značné míry cítit autorovo ovlivnění pracemi psychologa C. G. Junga). V hlubinách lesa, pod korunami prastarých stromů přestávají platit běžná pravidla času a prostoru. Je těžké překonat vnější hranice neprostupného hvozdu, kde se člověk může setkat s podivnými bytostmi, symboly pradávných bájí a pověstí a kde je pohlcován zvláštním světem Ryhopského lesa, který drží pohromadě důmyslný systém ožívajících mýtů a postav z nich - mytág, konkrétních vtělení archetypů. Setkání s Robinem Hoodem či králem Artušem a dalšími mýtickými postavami se však rázem může změnit ve smrtelně nebezpečnou hru.
Příběh knihy se sám o sobě může jevit jako přímočarý a jednoduchý, avšak za tím vším se skrývá složitý, navrstvený příběh, který zaujme a stále nutí k zamyšlení. Jak se zde mýty zobrazují a kříží a hlavní postavy se postupně stávají jejich součástí, tak i příběh sám se stává jakýmsi mýtem, což je úchvatné. Podle mě je Les mytág to nejlepší, co v moderní fantasy vzniklo. Nutno říct, že pojem „kultovní kniha" je na místě.
Měl jsem pocit poznání... bylo to něco, co jsem celý život znal, jenom jsem o tom nevěděl...
Ralph Vaughan Williams, když mluvil o tom, jak objevil britský folklór a lidovou hudbu
 CD Dream Theater: Images and words (1992)
Dokonalost, preciznost, genialita, originalita, vyhranost, puntičkářství, progresivita, komplikovanost. Tak by se dala charakterizovat americká „progmetalová" kapela. Přestože nejsou příliš známí ve středním proudu, po 22 letech od jejich založení se stali jednou z nejvíce komerčně úspěšných skupin hrajících progresivní styl od vrcholu progresivního rocku v sedmdesátých letech. Skupina je velmi známá díky vysoké technické zdatnosti všech hráčů, kteří vyhráli mnoho ocenění hudebních časopisů. Hráči Dream Theater jsou vysoce uznáváni mezi nejlepšími rockovými a metalovými hráči, takže často spolupracují i s jinými hráči a skupinami. Nejznámějším příkladem je kytarista John Petrucci, který byl pětkrát jmenován třetím kytaristou na G3 tour společně se Stevem Vaiem a Joe Satrianim, což je vícekrát než kterýkoliv jiný pozvaný kytarista. Druhým příkladem je bubeník Mike Portnoy, který vstoupil do síně slávy už ve 37 letech (2004) jako jeden z nejmladších bubeníků na světě. Třetí příklad snad mluví sám za sebe, zpěvák James LaBrie, vystudovaný operní vokál ve spojení s progmetalem.. Jako fanoušek asi nedokážu jednoznačně určit, které album od Dream Theater je absolutně nejlepší, přílišné množství vjemů a osobních dojmů tomu nedovoluje a to je, myslím, problém všeobecný. Co je však jasné, album Images And Words (1992) je považováno za nejprodávanější; bylo oceněno cenou Gold Record a je stále považováno za klíčové album v tvorbě progresivního metalu. Nebudu podrobně rozebírat jednotlivé skladby, jistě bych totiž zabřednul do příliš častého používání superlativů. Celkově je z alba cítit jakýsi vliv různých velikánů žánru jako např. Rush, Pink Floyd, Yes nebo Queensryche. Přišli tedy páni muzikanti s něčím novým?. Do jisté míry ne. Avšak všechny tyhle vlivy a přísady jsou mistrovsky zkombinované, že výsledek je poutavý a svým způsobem inovativní až nadčasový. Instrumentální dovednosti hráčů jsou až nevídané, hudebně i stylisticky vyumělkované a to bez sebemenší chybičky. Určitá dravost je plně vyvážena jakousi zasněností, množstvím nálad a emocí, které slovy vyjádřit nejdou. Myslím, že už nejde nikterak tenhle skvost rozpitvávat či jakkoliv škatulkovat. To se musí slyšet. Jaroslav Sochora
|
