Služby

Iva Procházková: Myši patří do nebe...ale jenom na skok

Pracuji už léta v knihovně pro děti a v poslední době jsem nadšená z toho, kolik hodnotných knížek, jak obsahem, tak ilustracemi, náš trh nabízí pro dětské čtenáře.
Mezi ty nejoblíbenější patří výše zmíněný titul. Příběh myšky Šupito a lišáka Bělobřicha ukrývá nejedno překvapení. Autorka velmi citlivě zpracovala téma života a smrti, s laskavým humorem nechala plynout své vyprávění. První zkušenosti se smrtí přicházejí už v dětství, když dítěti zemře babička, děda nebo milované zvířátko.Téma smrti je v knihách pro děti obzvláště důležité a potřebné, protože smrt je nevyhnutelná a těžká zkušenost, se kterou se dříve nebo později musí vyrovnat každý z nás. Myška a lišák se po své smrti potkávají v nebi a po smytí nečistot z pozemského života v „koupelně" pro všechny příchozí prožívají (ne)bytí plné her a setkávání s jinými zvířecími tvory. Ovšem život v ráji se postupně pro naše hrdiny stává jednotvárným. Znovu musí odejít. Jejich duše se setkávají opět na zemi, každý z nich si může zvolit, v podobě jakého tvora to bude.
Působivá pohádková próza Ivy Procházkové, čerpající jak z křesťanské, tak z hinduistické náboženské tradice, je holdem přátelství a životu v souladu s přírodou. Ideální kniha pro společné čtení dětí a rodičů s jemnými ilustracemi Markéty Prachatické získala vloni cenu Magnesia Litera za nejlepší knížku pro děti a mládež.

Cormac McCarthy: Cesta

Ve svém románu, za který získal v roce 2007 Pulitzerovu cenu, se Cormac McCarthy pustil tentokrát do žánru sci-fi a napsal svou vizi naší Země po jakési blíže neurčené katastrofě. Cesta se nečte lehce. Děj se nikam moc neposunuje, v knize se stane jen málo věcí. McCarthyho román je přesto nádherný a jenom stěží se od něj odtrhnete.
Svět se dělí na dobré a zlé lidi. A ty dobré je těžké nejen potkat, ale také pak poznat. Jak říká stařec, na něhož ústřední dvojice jednoho dne narazí: "Kde nemůžou žít lidi, bohům se nedaří o nic líp. Taky to pochopíte. Je lepší být sám". Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil. Není to o ničem jiném než o holé naději zůstat naživu do příštího dne, nepromoknout, nezmrznout, sehnat jídlo, vyhnout se nebezpečí, přespat v bezpečném úkrytu. Jít dál, pokračovat v životě, který by v dnešní době životem nikdo z nás nenazval. Dvojice putuje jenom s tím, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Pro otce je to cesta obtížná ve všech směrech. Odolává zlým snům, myšlenkám na sebevraždu a musí zajistit obživu... A také čas od času promluvit se synem. Protože jinak by, než dojdou k oceánu, mohli utonout ve vlastním mlčení. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano?

Hana Malá

Tereza Boučková: Rok kohouta

Autobiografický román, ve kterém Tereza Boučková popisuje velmi otevřeným způsobem trauma náhradní matky a z toho vyplývající manželskou a tvůrčí krizi. Hlavním tématem knihy je vztah autorky k synům: dvěma adoptivním a jednomu vlastnímu. Čtenáři jsou vtaženi do každodenního života rodiny, ve které se postupně rozpadá vztah ke dvěma adoptovaným a romským starším synům, protože nepracují, nechodí do školy, kradou, berou drogy, nestarají se o svou budoucnost a nejbližší je zajímají jenom tehdy, když od nich něco potřebují. Trpí tím nejen autorka jako matka, ale celá rodina - její manžel a hlavně nejmladší, vlastní a bezproblémový syn, kterému se v knize i v životě věnuje nejméně pozornosti. Způsob, jakým se autorka vyrovnává se ztrátou synů se nám může jevit místy jako hodně syrový, ale možná díky němu znovu nalézá schopnost milovat, věřit a jít dál.

Stephen Clarke : Merde! Rok v Paříži

Stephen Clarke, britský novinář a spisovatel, rok pracovně působil v Paříži. Zážitky ze života ve francouzské metropoli byly natolik silné, že se rozhodl podělit se o ně se svými přáteli. Díky tomu můžeme velmi zábavnou formou sledovat reálný život Paříže a jejích rozmanitých obyvatel. Ve svých autentických zážitcích líčí maléry, které vznikaly při jeho snaze naučit Francouze pít „čaj o páté" v typicky anglických čajovnách a při hledání své osudové lásky. Velmi přesně, i když s lehkou nadsázkou a ironií, zachycuje tradiční konzervativnost Francouzů vůči všemu, co není francouzské. Kniha si čtenáře získá od první stránky především svým lechtivým vtipem i nečekanými postřehy ze země, která je lákavá i pro mnohého z nás.

Hanka Pekárková

Torgny Lindgren: Čmeláčí med

Současný švédský spisovatel, píšící o nenávisti s láskou, čtenáře zaujme a nadchne.
Strhující tragikomický příběh o lásce a smrti, vyprávěný především formou dialogů, upoutává poněkud odlišnou mentalitou, než na jakou jsme zvyklí u nás.
Čmeláčí med je příběhem dvou starých bratrů, kteří se vzájemně nenávidí, čekají oba jen na smrt druhého. První se jmenuje Hodar, má rakovinu. Ten druhý, Olof, trpí nevyléčitelnými potížemi se srdcem. Žijí, každý zvlášť, kdesi v zapadlém koutě severního Švédska, v dobrovolné izolaci od okolního světa. Do jejich osudu zasáhne žena středního věku, která objíždí venkov s přednáškou o světcích a píše knihu o svatém Kryštofovi. Postupem času poznává oba starce, střídavě je navštěvuje, dělá jim společnici a prostřednici, poslouchá jejich strastiplný příběh a pomalu k nim získává hluboký vztah. Život v severských končinách je těžký; když si Olof kdysi našel ženu, zanedlouho se o ni nevědomky dělil i s Hodarem. Odhalil to pozdě; narodil se syn, o němž se nevědělo, kterému z mužů vlastně náleží. A došlo k tragédii. Ti dva nešťastníci se nakonec přece jen dočkají svého. Vzájemně jeden druhého přežijí. Žena použije lsti a jednoho rána najde oba odpočívat věčným spánkem. Přenese Hodara do Olofova domu a zanechá oba bok po boku. „Navzdory ztuhlosti vypadali ti dva v bratrském objetí uvolnění a spokojení" ... Všude kolem ležel studený severský sníh.
Je toho hodně, co spisovatel svou knihou čtenáři říká. O rodičovství biologickém i skutečném, o právech otce, syna, o lásce k bližnímu. Dělá to skvěle.

Iva Hlaváčková: Lepší pozdě než nikdy

Jako autorka filmové pohádky - Hvězda života - a úspěšných románů - Sčítání zla - a humorně laděné - Svedené a rozpustilé - napsala hluboce lidský, nevtíravě moudrý
román o životě, který nedá všemu ovoci uzrát do sladkosti, o zlobě, závisti, ošklivosti, o pocitu křivdy, ale také o dobrotě, lásce, o lidském srdci, které vždy pro něco a někoho tluče.
Třiačtyřicetiletá, sebevědomá filmová herečka Tereza Tichá ve svém novém voze BMW jede mrazivou nocí po dálnici domů. Konečně spokojená, na nikom nezávislá. Získala lukrativní smlouvu na hlavní roli do německého velkofilmu. Zazvonil mobil, volá její manažer. Najednou se ozve třeskutá rána, zavládne hrobové ticho. Několik vteřin nepozornosti a náhle je všechno jinak. Co se slávou, autem, penězi, prázdným bytem, kde nikdo nečeká?
Po půl roce pobytu v nemocnici, na kolečkovém křesle v doprovodu milosrdné sestry, která jí má pomoci v prvních dnech života invalidy, konečně "odchází" domů. Co s městem, kde se o ni již nikdo nezajímá? Rozhodne se pro venkov a uzavírá se před světem v domě, který zdědila po rodičích. Ve své samotě si uvědomuje, kdo ji v době slávy využíval, koho si vydržovala, kdo ji opustil a jak se chovala ona sama ke svým přátelům. Spolužití s řádovou sestrou Marií není jednoduché, ale ona je žena, která se nevzdává, postižené ženě trpělivě poskytuje péči a pomáhá jí najít ztracenou naději. Vyhledá a pozve na prázdninový víkend nejbližší Tereziny bývalé kamarádky z mládí. Nečekaná setkání, konfrontace s jejich osudy postupně vrací bývalou známou herečku do docela obyčejného života.
„Je to divný, ale cítím se dobře... Pár věcí jsem si uvědomila, pár věcí mi došlo a nedošlo, není to zrovna super, ale už nepřežívám, ale konečně žiju... Já jsem pořád brala a teď je asi čas splácet. Ale umím to vůbec?"
A co my?
Helena Brettschneiderová

Michal Viewegh: Názory na vraždu

Názory na vraždu jsou románovou prvotinou Michala Viewegha. Autor v této novele s lehce detektivní zápletkou zajímavě a ironicky hodnotí dění na malém městě. Během pouťové noci v městečku Sázava je zavražděna mladá učitelka Daniela. Postava vypravěče, jednoho z učitelů, který Danielu platonicky miloval, potom zpětně vzpomíná na příjezd Daniely do Sázavy a pokouší se rekonstruovat události žhavého letního dne a noci, ve které byla Daniela zavražděna.
Občas ironická novela možná není možná tak čtivá, jako některé z pozdějších prací tohoto úspěšného českého spisovatele, ale líbila se mně mnohem více, než některá další díla autora.

Tom Clancy: Hon na ponorku

Hlavním hrdinou je Marko Ramius, kapitán nejmodernější sovětské ponorky. Po smrti manželky se rozhodne i s ponorkou emigrovat do USA. Spojené státy ale jeho úmysl neznají a ponorku s jadernými hlavicemi mířící k jejím břehům vnímají jako jednoznačnou hrozbu. Rovněž druhá strana tehdejší studené války nemíní nechat kapitána Ramira předat chloubu sovětské techniky Spojeným státům jen tak. Kapitánovi hrozí smrtelné nebezpečí z obou stran...
Celkový dojem z politického thrilleru Toma Clancyho je jednak zajímavá dějová zápletka, perfektní vypravěčský styl, gradace akce a inteligentní, nicméně akční kniha. Podle tohoto románu byl natočen úspěšný film Hunt for red October se Seanem Connerym v hlavní roli kapitána sovětské ponorky Rudý říjen. Tady si dovolím malou poznámku - ten film už tak dobrý nebyl.

Ota Hošek